Jak vodník Střapatka dostal vysvědčení
„Nikdy jste neslyšeli o vodníčku Střapatkovi? Je to malý neposeda, žije v rybníku Žabinci a také musí chodit do školy. Ta ho ale vůbec nebaví, i když se v ní učí samé vodnické předměty. V pondělí vodnické malování, v úterý chytání lelků, ve středu mají vodníci volno, ve čtvrtek přitančí víly a v pátek počítají dušičky.“
Když jsme s dětmi v našem dětském domově četli tuto pohádkovou knížku, najednou dostaly nápad, že by chtěly také takovou školu. A proč ne? Vždyť my si na takovou školu můžeme zahrát a nacvičit divadélko. Vše probíhalo opravdu jako v divadle. Nejprve přidělení rolí, potom čtené zkoušky, výroba dekorací, ušití kostýmů a zkoušení a zkoušení. Premiéru jsme měli u nás v domově na zahradě. Ve vodnické škole to nejprve se Střapatkou nevypadalo moc dobře, protože školu neměl rád. Ale když paní učitelka Zelená vyzkoušela vodníčka z malování, pomaloval všechny kapříky. Potom pomohl víle Josefínce najít lampičku a vodní víly s ním protančily botičky. A co mu ve škole nejlépe šlo? No přece počítání. Dostal velkou pochvalu: „Vodníčku, veliký jsi pašák, škola už pro tebe není strašák. Vysvědčení samá jednička!“ Pochvalu a velký potlesk si zasloužili i naši malí herci. Ti sice se školou někdy bojují, ale herci jsou báječní. Premiéru zvládli na jedničku. Školní rok končí a teď už se všichni těší na prázdniny.
Dobromila Krysová, vychovatelka DD Uherský Ostroh